close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Sven Väth.

23. listopadu 2006 v 15:26 |  Články
- IKONA TOHOTO WEBU-
Čtyřiatřicetiletý Němec z
Frankfurtu. Produkuje hudbu, kterou si vždycky rád poslechnu. Má
originální nápady a dokáže je velmi kvalitně zpracovat. Začínal
jako montér. Volný čas trávil mixováním černých kotoučů ve

Frankfurtském klubu Dorian Gray. Brzy se stal zpěvákem a zároveň
frontmanem skupiny Off, kterou založil společně s Michaelem
Mönzigem a Lucou Anzilotti. Popularita rostla a penízky se
kutálely. Roku 1988 otevřel vlastní klub zvláštního jména Omen.
Ten se stal asi nejznámějším klubem ve Frakfurtu; jeho historie
skončila minulý rok na podzim. Následující rok se Svenovi přestal
image skupiny Off zamlouvat a rozhodl se, že změní svůj dosavadní
přístup k hudbě, a to projektem Mosaic, kterým vstoupil do
posledního desetiletí tohoto milénia. Ukázalo se, že změna má v
jeho životě opravdu magickou vlastnost. Sven prostě nikdy nevydrží
dlouho přešlapovat na jednom místě. Jeho spolupracovníkem se v té
době stal Matthias Hoffmann. S jeho pomocí začal Sven svou
obchodní kariéru. Jeho vlastní label Eye-Q je znám spíše pod
názvem Harthouse, což je sekce vydávající čistě techno/house
muziku. Druhá část zaměřená zejména na nevýdělečná a
málonákladová CD s experimentální hudbou nesla název Recycle or
Die. Zdálo se, že Sven věděl, proč právě takové zaměření bylo
životaschopné. A v roce 1992 to přišlo. Sven a Ralf Hildenbeutel
vydávají první album nesoucí Svenovo jméno i jeho osobitý styl:
Accident In Paradise.
Komerční úspěch byl více než dobrý. Harthousese stal ze dne na
den vyhledávaným labelem. Následující rok pokračoval Sven albem
The Harlequin, The Robot And The Ballet-Dancer, které se dočkalo i
remixové podoby v podání mistrů elektronické hudby Speedy J,
Davida Holmese, Underworld a dalších. Jeho hudba má zvláštní
charakter. Vřele doporučuji vyslechnout obě alba, včetně remixové
verze. Uslyšíte naprosto vše. Od minimalistického techna po
barokní melodie spinetu. Skvěle zakomponované zvuky, ambientní
plochy, etnický nádech, originální melodické výplně a především
výborný rytmus. Přestože Svenova klubová tvorba je zaměřena více
minimalisticky a tanečně, jsou jeho první dvě alba přístupná všem.
Dokonce bych je doporučil naprostým začátečníkům, kteří chtějí
proniknout do tajů elektronické hudby.
V roce 1995 následovala další změna ve Svenově životě. Měla
mnohem bouřlivější průběh než všechny předešlé a výrazně se
podepsala na jeho budoucí tvorbě. Klasik by řekl: "Za vším hledej
ženu." A ani u Svena tomu nebylo jinak. Ale nejen to. Sven zkusil
mnoho, nechyběly drogy, alkohol a spousta dalšího svinstva. Asi
každý chápe, že v té době se mu prostě do tvorby jen tak nechtělo.
Zato totálně změnil svůj image. Z kabaretních kybernetických vizí
se překulil do módního industriálního nádechu. Překonal finanční
krizi a rovnýma nohama se vrhl na filmovou dráhu. Společně se svým
dlouholetým přítelem Stevie B-Zet vyprodukovali soundtrack k filmu
The Cold Fingers. V roce 1997 opustil Eye-Q, následoval krach
Harthouse, zastíněný přejmenováním labelu na Cheyenne. Byl to
bouřlivý rok. Eye-Q stále žije, ale Sven s tímto labelem nemá nic
společného. Práva na značku Harthouse byla prodána společnosti
Undercover Music Group. Ale Sven, rozený podnikatel, dlouho na
suchu nezůstal. Promptně založil agenturu prodávající lístky na
všemožné akce. Něco jako naše TicketPro. A to už je hudba
současnosti.
Změna výrazně zapůsobila i na Svenovu tvorbu, dalo by se říci,
že velmi kladně. Album, které bych vám chtěl v tomto čísle Výhně
přiblížit, nese mystický název fusion Sven ho vydal na začátku
minulého roku. Každého jistě zaujme první stejnojmenná skladba,
která propojuje jednak mnoho hudebních stylů, ale také Svenovu
starou tvorbu s novým stylem. Je to příjemná rytmická záležitost,
která vás krásně navnadí k poslechu celého alba. Následující
Discophon je opravdu silně tanečně laděná věc. Přestože nejsem
nijak výrazný milovník taneční hudby, tahle skladbička se mi
opravdu líbí. Hlavně kvůli výborně zapadajícím táhlým zvukům a
geniální xylofonové melodii. Opravdu velmi progresivní záležitost.
Asi nejlepší skladba celého alba má pořadové číslo 4 a Sven ji
nazval Augenblick. My němčináři dobře víme, o co se jedná! :-]
Vynikající čistě minimalisticky laděný industriální techno nářez
bez dalších rušivých kudrlinek. Šumící basy a občasné elektronické
zvuky plus tajemná tlumená melodie vytvářejí výbornou atmosféru.
Sven mě opravdu mile překvapil. Podobně minimalisticky je laděna i
pětka Scorpio's movement. Je to velmi dobře promyšlený techno
track. Postupně graduje až k totální zvukové plnosti. Vyloženě
klubová záležitost. Trippy Moonshine. Originální věc. Má v sobě
hodně ze Svenovy starší tvorby. Obsahuje i výbornou melodii, která
plně vyzní ke konci skladby. Následující Face It obsahuje dokonce
srozumitelně znějící vokál, což je u Svena spíše nestandartní věc.
Přestože nemám k hudbě, která už tak sama říká hodně, slova moc
rád, zde to není vůbec na škodu. Vše je laděno spíše jako
doprovodný zvuk, takže nečekejte žádný srdceryvný song.
Předposlední věc nese relativně dlouhý název: Sounds control your
mind. Je to jakási paralela ke skladbě Accident in Paradise z
prvního stejnojmenného alba Svena Vätha. Je pro ní příznačné
repetitivně znějící heslo. Sven vám prostě, několikrát hypnoticky
zopakuje název skladby. Možná by se tahle věc měla jmenovat Voice
controls your mind. Celé album uzavírá oddechově laděná skladba
Blue Spliff.
Pro znalce díla Svena Vätha je toto více jak 70 minutové album
opravdu příjemným potěšením. Všem ostatním doporučuji vyslechnout
nejprve jeho debutová alba a Fusion si nechat až nakonec. Stejná
rada patří i všem začátečníkům. Fusion je laděno poněkud méně
přístupně širším masám a plně je dokáže vychutnat jen člověk znalý
poměrů. Pokud by někdo snad Svenova CD už znal, určitě by vás
zarazil celkový design obalu. Takže jestli budete hledat v
regálech nějakého obchodu, tak se nespoléhejte na své vizuální
zkušenosti. Sven se mění. Mění se i design. Tentokrát je méně
extravagantní, více uhlazený a profesionálně vypadající. Poznávací
znamení: Sven nosí černé brýle a vypadá v nich jako Luděk Sobota !
:-] Mně osobně se celkem líbí zvláště fotky výškových budov uvnitř
bookletu, opravdu dobře vizuálně vyjadřují celkovou atmosféru
alba. Takže pokud hledáte nějakou kvalitní poslechovou hudbu, Sven
Väth vás určitě nezklame.technopunk.blog.cz
Větší kvalita a množství servisu návštěvníkům Technopunku - to je posun o úroveň dál a pryč z blogu !Budoucností je NOVÝ WEB www.soundfactory.cz
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.